Free flight - prý jen pro papoušky...

Podlední dobou se v papouščí řísi hodně mluví o tzv. "free flightu", nebo-li volnoletectví. Vezmete papouška, natáhnete mu kšírky a učíte ho létat venku nejprve s nimi a časem, když se konečně odvážíte, ho vypustíte bez nich a doufáte, že se vrátí. Pokud jste ho vycvičili dobře, přiletí, pokud ne, po hodinách marného volání a lákání zavoláte hasiče, aby vám ho sundali z toho nejvyššího stromu, který tu roste. 

Myšlenka free flightu se mi velmi líbí, ale zatím mi k ní něco schází, a to papoušek. Prozatím se mi do klece nic většího než astrild nevejde. Co jiného mi zbývá, než vzít původní myšlenku a aplikovat ji na dané podmínky. Tzn. otevřu všechna dvířka klece a uvidíme, co na to její obyvatelé. 

První hodinu nic. Nikdo si ničeho nevšiml. Vytvávám a stále nechávám dvířka dokořán. Konečně první odvážlivec (nebo že by omyl) je venku. Je jím astrild bělolící, který vždy všechno nové zkoumá jako první. Drží se na vrchu klece a ostatní jsou jak u vytržení a evidentně nechápou, jak to, že je na druhé straně mříží. 

Teď už ale netrvá dlouho a jeho příkladu následují zebřičky, guldy dál tupě zírají. Postupně se dostali ven všichni a od podhledu si poskakování po klece (místo v ní) poměrně užívali. Krásně se tu projevil temperament jednotlivých druhů. Nejakčnější astrild bělolící byl venku první a zdrženlivé guldy jako poslední. 

Ven je pouze půlka té srandy. Už bylo k večeru, začínalo se smrákat a ptáci se chystali hřadovat. Ale venku. Takže první free flight se neobešel bez odchytové síťky, díky níž nakonec všichni spali na bidýlkách. Na druhý pokus se všichni vrátili sami dobrovolně, ale otázka je, zda to byl záměr, nebo náhoda. Třetí pokus ukazoval spíš na tu náhodu.

Budeme trénovat a uvidíme. Přeci jen někteří smělejší se občas pustí, kam se dosud žádný pták nevydal...