Nové přírůstky

Zvířat už máme dost... Ne, těch nikdy není dost a vždycky se sem dá ještě někdo/zvíře nebo něco/klec vmáčnout. I regionální chovatelská výstava může být nebezpečnější, než na první pohled vypadá. Rozhodně jsem si přenosku nebrala, protože slepici ani králíka si kupovat nebudu. Ale to jsme nečekali, že tu bude jedno maličké mláďátko činčily, sotva odstavené. 

Jo, koupili jsme ho z lítosti a vždyť ta Wendy ho třeba přijme, když je takhle maličké. Sama už je rok a půl. Mláďátko má sotva 200 g, ale je čilé a má se k světu, na lidi je evidentně zvyklé. S Wendy už to bylo trochu horší. Řev z obou stran, z naší strany panika, že to nikdy nemůžou dát dohromady a po třech dnech překvapení, když jsme je ráno našly obě v jedné boudě. Ano, i ta naše nevraživka Wendy nakonec povolila. 

Samozřejmě tomu předcházelo prohazování klecí s Eli a Sam, malá byla uvnitř klece v malé klícce a ještě jako bonus (postup nalezený na netu) jsme je společně zavírali do klece na křečky, kde na sebe musely být namáčknuté, bez možnosti úniku. Samozřejmě jedině pod dozorem a s každým prsknutím pořádně zaklepat. Poměrně drastické, ale zabralo to:-)

Další přírustky už nejsou tak dramatické, jednoho roboráka aguťáka mám už asi měsíc, ale dodnes si nejsem jistá pohlavím. Momentálně ho vedu jako samičku. A druhý čerstvý křečík je téměř bílý sameček s trochou rezavé na zádech. Ještě není úplně dorostlý, ale na samičky si už troufá. Dostal rovnou tři. Tu aguti a dvě sestry z prvního odchovu. Uvidíme, jak bude probíhat skupinový odchov a kdy k němu dojde:-)