Roboráci

Je to asi měsíc, co jsem na aukru objevila velice příhodné plastové terárko, ani ne moc drahé. Přišlo domů v perfektním stavu a začala se formovat představa, co přijde dovnitř. Do užšího kola se dostaly minimyšky africké, pestrušky by mohly být zajímavé, ale nikde poblíž zrovna nejsou k dostání, a do třetice jsem si pohrávala s myšlenkou vrátit se ke křečkům. 

Období zlatých křečků mám za sebou, džungaráci mě nikdy neoslovili, proto z těch běžně dostupných nakonec zvítězili roboráci. Nejmenší turbo křečík, který prý moc nejde ochočit (uvidíme:-)). Líbí se mi jak standardní pískové zbarvení s bílým bříškem, tak strakáči, takže už jsou doma oba.

Ve zverimexu měli poměrně výběr, takže pískový/standardní je samec Walter a strakatá je samička Skylar. Skylar se zdárně hojí strupy po starší rvačce, které ve zverimexu nebyly vidět. Má se čile k světu, takže následky to snad mít žádné nebude. 

Oba křečíci se rychle zabydleli, parkrát si oběhli nový domov a skončili společně v kokosáku, i když trubička také není k zahození. 

Z potravy dostali "ptačí" směs z prosa, lesknice, moháru a nigeru a jako alternativu "činčilí" směs s většími zrny. Uvidíme, co jejich zuby zvládnou. Více berou proso a z velkých si vybírají. Zmizel i nějaký ten moučný červ.

A jak že je to s tím ne/ochočením? Chytit se dají i bez prudkých pohybů a zjistili, že pobíhat po rukách a šplhat za krk je nijak neohrožuje, takže se ani nelekají. Uvidíme dál...