Jak bydlíme

Bodlinatky jsou zdatní šplhavci, proto by jejich ubytování mělo být dostatečně prostorné a rozčleněné. Pokud je budete chovat v teráriu, největší rozměr by měl být na výšku. Poté je potřeba prostředí doplnit o materiál ke šplhání, např. kmeny, větve a silné provazy.

My jsme bodliny nejprve chovali v třípatrové kleci pro drobné hlodavce, kde se velmi rychle zabydleli, a v každém patře měli jiné vyžití. Dole byly domečky a záchod s pískem, v prvním patře kolotoč a prolézačky a nahoře opět domečky a další hračky, nejčastě ruličky od toaletního papíru. Misky s krmením jsou rozstrkané všude a myšky ví, kam si mají pro co dojít. Samozřejmě nechybí napáječka s vodou (nedoporučujeme držet je pouze na zelené stravě bez možnosti se napít). Od klece pro drobné hlodavce jsme upustili ve chvíli, kdy bodlina měla mládě a tomu se podařilo prolézt u stropu klece, kde byla rozteč drátů větší. Celomřížovaná klec je vhodná pouze pro dospělé jedince, kteří ji hojně využívají ke šplhání.

Po nehodě s uteklým mládětem jsme zvolili kompromis mezi terárkem a klecí a březí bodlinu nastěhovali do ubikace Rody. Je to opět třípatrová plastová klec se zabudovanými mřížkami a dveřmi. Jednotlivá patra jsou spojena tunely. Klec obsahuje i další vybavení jako jsou kolotoče, krmítka a napáječky, takže stačí doplnit pouze domečky, hračky a záchod(y). Rozložení klece myškám vyhovuje, mladí se velice rychle naučili používat tunely na přechod do ostatních pater a díky mřížkám je vzdušná a nedochází k zapaření. Jediné mínus je údržba, protože klec se musí kompletně rozebrat a opět složit. Naštěstí bodliny nejsou vůbec cítit, stačí jednou za týden vyměnit písek v záchodech a samotnou podestýlku není nutné měnit častěji než jednou za 1-2 měsíce (záleží na počtu myšek a šlupek a bobků, které vyprodukují).