Lucka byla (ne)obyčejná kočka, kterou jsem měla jako dítě u babičky na chalupě. Díky ní jsem se do tohoto zvířecího druhu zamilovala a láska ke kočkám mi zůstala na celý život. Byla nádherně vybarvená černě želvovinovaná a během svého děvítiletého života odchovala přes desetíku koťat, nejčastěji zrzounů a mouráčů.

 

Ze čtyř dětí, kteří jsme u babičky o prázdninách bývali, důvěřovala nejvíc mně a nechávala mě hlídat i čerstvě narozená koťata.  V době školy jsem se na chalupu dostala jen o víkendech a nejhezčí zážitek, na které nejraději vzpomínám, byl, když porodila jedny z posledních koťat, která schovala na nepřístupné půdě. Nikdo nevěděl, kde jsou až do chvíle, kdy jsem přijela a během chvilky mi začala přinášet šestiděnní mňoukající balíčky. 

 

U Lucky a jejích koťat jsem se naučila zodpovědnosti za živé tvory, péči o ně a především jsem získala lásku k přírodě, která mě provází celý život.