Osmáci

Prvního osmáka jsem si pořídila v srpnu 2013. Druh jako takový mě předtím moc nezajímal, zkušenosti jsem měla převážně s křečky. Teprve když jsem viděla osmáka a co dokáže u příbuzných, bylo jasno, že tohle zvíře musím mít. 

 

 

Osmáků bývá většinou ve zverimexech hromada, ale když jsem si jednoho šla koupit já, nikde ani noha. Pouze v jednom se krčil jeden poslední. I když bych si raději vybírala z houfu, touha po novém zvířátku zvítězila a s klecí a výbavou jsme si domů vezli osmáka-samečka.

 

Alvín se ochočil jako nic (opravdu je to velice inteligentní myš). Byl s námi asi půl roku, když se mi o Vánocích do ruky dostala knížka o osmácích. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem došla ke kapitole určování pohlaví. Samozřejmě jsem velice rychle došla k názoru, že Alvín je ona, takže jsme překřtili na Alvínu.

 

 

Další zásadní informace byla, že samičky jsou velmi snášenlivé mezi sebou, takže aby nebyla chuděrka sama, potřebuje dalšího. To bylo na Silvestra, kdy mají ještě dopoledne všude otevřeno. Opět jsme udělali výpad do zverimexu, kde tentokrát bylo spousta osmáčích myšátek a domů jsme Alvíně přivezli mláďátko. 

 

Očuchali se, oňuchali se a za chvíli spali v chumlu. Od té doby máme Alvínu a Archie, kdy z malého mláďátka vyrostl nenasytný osmák, jehož váha zatím nikdy neklesla pod 200g. Alvína si drží svých 180g. 

 

Holky jsou spolu naprosto spokojené, nikdy se neperou, ani o jídlo. Tak nějak se naučily, že když dostane dobrotu jedna, druhé stačí natahovat čumák a dostane taky. Proč by se honila za tou první. Jediná výjimka jsou ořechy (které dostávají jenom občas). To pak každá sedí v jednom rohu a výhružně pískají.

 

 

V červnu 2016 jsme o Alvínu náhle přišly, když jsme ji ráno našli v křečích. Nezachránil ji ani okamžitý zásah veterináře. Archie zůstala sama necelý týden (i když na ní bylo vidět, že je osamělá). Od chovatelů z Domova osmáků jsme si přivezli dvou a tří měsíční mláďata Nicol a Elie. Obavy ze seznámení jsme měli zbytečné, Archie je adoptovala téměř okamžitě a jediné "bitky" probíhají o sušená jablka. 

 

 

 

Prvních několik dní se zdržovaly v boudě, ale když dostaly nové hamaky, už z nich neslezly. Protože jsou docela malé, dostaly dva, ale zásadně chrápou všechny tři v jednom.